neděle 27. dubna 2014

DENÍČEK: Jak jsem se učila anglicky


Tak je to tady a mě se blíží maturita. Už zítra mám praktickou maturitu, a tak abych se odreagovala a přitom si nepřipadala, že se flákám, tak jsem si včera pustila Tarzana v angličtině. Poprvé jsem zkoušela pohádku Lilo a Stitch a dopadlo to dobře k mému překvapení jsem zjistila, že rozumím i tomu, co říkají. :)

Tento zápisek je ale o Tarzanovi, nevím, proč jsem ho neviděla už 10 let, když je to taková krásná pohádka. Tak jsem se u toho nasmála, že to ani není možné. Dokonce jsem se naučila nové slovíčko APE - lidoop, taky jsem si připomněla výraz be disappointed - tedy v pohádce by Jane byla zklamaná, pokud by Tarzan s ní neodjel do Anglie. Těch slovíček jsem pochytila více, ale nebudu to tady vše vypisovat.

Miluju hlas Phila Collinse úplně jsem si užívala všechny ty písničky, které k pohádce nazpíval. Dokonce jsem se přistihla, že si s ním zpívám a přitom jsem ani nevěděla, že znám slova. :) Už dva dny mi ty písničky běží v hlavě, dopadlo to tak, že jsem si najela na youtube a vyhledala jsem si sountrack k této pohádce, abych si to mohla znovu poslechnout. Asi nejlepší písničky jsou Two words a You´´ll be in my heart.

Taky si dovolím přidat pár mých postřehů.

1) Podle mě je malinkatý Tarzan to nejmilejší a nejroztomilejší miminko ve vodách Walt Disney. Vždycky když ho vidím, tak chci mít taky jedno svoje.





2) Miluju Tarzanovu rodinku. Opět se neubráním tomu, abych neřekla, že je to ta nejhezčí rodina, kterou jsem zatím v pohádce viděla.

3) I když chápu, že je Tarzan pohádka, tak mě překvapilo, co všechno s sebou měla Jane v pralese. Slabikář, dalekohled, kterým sledovali hvězdy, projektor. 


4) K tomu prostě nemám slov, to je prostě nádhera. :)


A tady máme písničku. :)

úterý 22. dubna 2014

SPRÁVNÁ CHVÍLE NA ÚRYVEK: Charlotte Lyne - Kainovo dědictví



Takový můj malinkatý projekt. Líbí se mi projekty, kde vezmete právě čtenou knihu a zveřejníte náhodný úryvek a proto jsem se rozhodla vytvořit si to po svém. :) Inspirace: http://alipelis.blogspot.cz/2012/11/uryvkove-utery.html

Nevím jak u vás, ale na Opavsku dneska opravdu hodně prší a to je počasí leda tak na dvě věci, na spaní a čtení. Já teď čtu knihu Kainovo dědictví a o ni se chci s vámi podělit.


  • Historický román
  • Nakladatelství Brána
  • Počet stran 428
  • Rok vydání 2013
  • Dějiště: Anglie konec 13. století
  • Malá urozená dívka přijde o svůj domov a je vychovávána mnichy, teď se vzpomínky začínají vracet a mniši ji pro její vlastní dobro vyhánějí z jejího jediného domova.


Chvatně kráčel před hostem do chodby s otvory pro výdej jídla. Za sebou slyšel klepání berlí o kámen. Chodba byla nízká a vlhká, ale zde návštěvníka nikdo nespatří. 
"Jak hnusné." Host si vytřepal kapky z kožichu vskutku medvěd. "Tenhle temný koutek je vlastně k mordu nejvhodnější, že?" Randulf mu pohlédl do temné tváře. Leckdo v tomto muži spatřoval nejnebezpečnějšího člověka Anglie a nebyla snad jediné ukrutnosti, již by se od něj nenadál. Randulf by se od něj nadál i vraždy Svatého otce, a přesto se ho nebál. Stejně jako hrady i nejnebezpečnější muži mají své slabiny a návštěvníkovu slabinu neznal nikdo tak dobře jako on. "Co chceš?" otázal se příkře.
"Nenabídl bys ubohému mrzáku aspoň něco k sezení?"
"Toho ubohého mrzáka mě můžeš ušetřit. Ptal jsem se tě, co chceš, Adame, a nehodlám čekat na odpověď dlouho."

Str. 147

pondělí 21. dubna 2014

DENÍČEK: Můj názor na soutěže



Můžete se na mě zlobit, ale mě to nevadí. Dneska se chci podělit na můj názor na soutěže nejmenovaných blogů. Nelíbí se mi soutěže typu: sdílej mě všude, olajkuj mi celou stránku ale hlavně si přidej můj blog do sledovaných. Přijde mi, že to tyto blogy nedělají ani tak pro své čtenáře, ale jen pro sebe. Aby sehnaly jen ty velká čísla sledovanosti. K čemu jim tyto falešná čísla jsou? Pro nakladatelství a budoucí spolupráci? Možná. Já tohle nikdy nedělala a dělat nebudu. Nikdy nikoho nebudu nutit, aby mě odebíral jen pro to, aby vyhrál. A já před ostatními vypadala, jaký jsem king.

To už můžu přímo zamezit vstup všem pod podmínkou registrace. Jen registrovaní mohou číst obsah blogu. Tyto rádoby soutěže mě dožírají. Možná je to pro soutěžící i lehčí, jen kliknou sdílet, lajk a doufají, že budou slosováni.

Já mám tři pravidelné čtenáře, a jsem na to hrdá a i když je to malý počet, tak to budu hrdě rozhlašovat. Tito lidé si mě našli, zalíbil se jim blog a tak mě odebírají. O to mi jde, aby můj blog četli lidi, které to zajímá.

A tak se nebudu už rozčilovat, já si budu vymýšlet soutěže, kde se něco děje a vy si dělejte, co chcete. Ale nemyslete si, že se někdy do takové soutěže přihlásím.

Pac a pusu vlčata
Můj názor na soutěže

sobota 19. dubna 2014

RECENZE: Případ Vincent Franke - Christoffer Carlsson



NÁZEV: Případ Vincent Franke
AUTOR: Christoffer Carlsson
ŽÁNR: Krimi
STRAN: 260
NAKLADATELSTVÍ: Panteon
ROK VYDÁNÍ: 2013
PROVEDENÍ: Pevná vazba





Mé hodnocení: 80 %

Vincent Franke nebyl nikdy ten „hodný“. Ano byl to malý tichý hoch, ale nikdy nikdo nevěděl, kdy někomu zlomí nos. A takový už zůstal. Nemůžeme se mu divit, jeho otec byl alkoholik a Vincenta celý život mlátil. Vincent se vrací z vazby a první jeho cesta je do jeho sešlého bytu. Zvedá telefon a začne obvolávat své klienty. Vincent je totiž drogový dealer a sám závislý na drogách. Je to taková ztracená existence, po které ani pes neštěkne. Právě tito lidé se skvěle hodí šéfovi podsvětí, který jimi není ohrožen a tak se stane, že se u Vincenta doma objeví spoutaná dívka, kterou potřebovali na chvíli někde odklidit. Vše by bylo v pořádku, kdyby jen Vincentovi nepřipomněla jeho dávnou lásku. Probudí v něm ochranářské pudy a tento vyvrhel se rozhodne ji zachránit stůj, co stůj. Když se odhodlaný vrací do svého bytu, dívku tam již nenalezne a tak se rozhodne po ni pátrat na vlastní pěst. Jít proti tak velké rybě není jen tak. Tady jde o život. Nakonec svou lásku přece jen najde, ale to už po něm nejde jen Pastor velký boss, ale i policie, která si myslí, že Mariu unesl on.


Kniha byla psaná velmi živým způsobem. Nejsem fanouškem tohoto typu knih, ale tato kniha mě opravdu chytila a nepustila, dokud nebyl konec. Nedokážu popsat, co to způsobilo. Je samozřejmé, že se v knize používají jazykové prostředky spodních vrstev. To mě neodrazovalo, protože kniha i přes to nezněla vulgárně a byla pro nečtenáře tohoto žánru čitelná.

Matoucí se může zdát přeskakování Vincentovi mysli, když si vezme svůj morfin. Vrací se mu vzpomínky na otce, na svou první lásku, i na jeho předchozí život. Tyto skoky do minulosti mohou připadat nesouvislé, ale s přibývajícími vidinami v tom začínáme nacházet smysl. Vlastně si řeknete, že to tak má být. Jak jinak by měla pracovat závislákova mysl, než zmateně?

Za mě knihu doporučuji, je to taková oddechová kniha, i když se to může zdát jako klišé vzhledem k tomuto žánru a tématu. Kniha není jen tak nositelkou ceny nejlepší švédský krimiromán roku 2013.


Děkuji 2media.cz za poskytnutí recenzního výtisku.