sobota 18. dubna 2015

RECENZE: Jestli zůstanu - Gayle Forman


Pro nás jsou tři centimetry sněhu směšné, pro lyžaře přímo tragické, ale pro Miinu rodinu znamenají sněhové prázdniny. Školy se zavírají a nikdo do nich dnes nemusí chodit. Rodiče si udělají také volno a společně se rozhodnou vyjet si na výlet. Sníh dokonce už téměř všechen roztál a rýsuje se krásný den. V autě vládne skvělá a veselá nálada. Proto se Mia cítí právem dezorientovaná, když najednou nesedí ve vozidle a vedle sebe na silnici vidí svého otce. Do jejich auta nabouralo nákladní auto a tím teprve vše odstartovalo. Mia během pár sekund přišla o oba rodiče, bratr je zraněný a ona sama leží v kómatu v nemocnici. Bohužel není tak zcela bez smyslů. Je jen mimo své tělo a tak může slyšet a vidět, co se s její tělesnou schránkou děje, nemohoucnost rodiny a snahu lékařů a sestřiček.
Teď vidím, jak se Adam soustřeďuje na nový úkol. Nejsem si jistá, co přesně má v plánu, ale ať je to cokoli, jsem za to vděčná, i kdyby to mělo být jen proto, aby se dostal z citového ohromení, v jakém jsem ho viděla už předtím, třeba když psal novou píseň nebo se mě snažil přesvědčit, abych udělala něco, do čeho se mi nechtělo – například jet s ním stanovat – a nic, ani srážka planety s meteoritem, ani přítelkyně na jednotce intenzivní péče ho nemůže odradit.
Navíc si Adamovu lest vynutila právě skutečnost, že jeho dívka je na JIPce. Podle mého soudu jde o nejstarší nemocniční trik, převzatý z filmu Uprchlík, který jsme s mamkou nedávno viděly na TNT. Mám o něm jisté pochybnosti.
Kim také.
„Vážně si myslíš, že tě ta sestra nepozná?“ ptá se. „Křičels na ni.“
„Nemůže mě poznat, když mě neuvidí. Teď už vím, proč jste s Miou podobné jako vejce vejci. Dvě Kassandry.“
(str. 95)

Z povahy celé pointy příběhu vychází i název knihy. Jestli zůstanu. Mia mimo své tělo má dost času na přemýšlení, jestli se chce připojit ke své rodině na druhém břehu a přestat bojovat, nebo se právě snažit vrátit zpět do světa živých ke svému příteli a nejlepší kamarádce. Po celou dobu příběhu Mia vypráví retrospektivně o svém seznámení s Adamem a jejich začátku. Také o své rodině a jejich zážitcích. Samozřejmě, že se Mia neumí rozhodnout, jen pro jedno řešení. Adama miluje, ale neumí si zároveň představit život bez své milované rodiny. Chvíli se naklání k jednomu rozhodnutí, chvíli k druhému. Musím říci, že jsem „toužila“ je špatné slovo, ale dejme tomu, že jsem věřila tomu, co si vybere. Nakonec jsem se spletla.

Musím říct, že Miinu rodinu jsem si oblíbila. Jsou správně praštění a jejich dialogy jsou bez chyby. Proto jsem se hned na prvních deseti stranách lekla, když zemřeli, že bych o ty skvělé postavy hned přišla. Naštěstí mi o nich Mia vyprávěla ze svých vzpomínek. Její kamarádka mi moc sympatická nepřišla, Mia jí pár věcí zatajila, aby se na ni nezlobila, ale to není jediný důvod, prostě mi nepřišly jako dvojčata. Adam, Miin přítel by mi asi nevyhovoval. Byl stále se svou kapelou, povahově už by to byl dobrý kluk. Přiměřeně skromný, do ničeho Miu netlačí, zvyšuje jí sebevědomí a dělá vše pro to, aby jim to klapalo. Líbí se mi, že jejich vztah nebyl úplně ideální, protože asi žádný není. Na druhou stranu, když se spolu stále cítili nepříjemně, tak nechápu, jak se jim to povedlo dát dohromady.
Podívala jsem se na něj. On přece odjakživa působil dojmem, že ho nic na světě nevyvede z míry. „Říkáš to jen tak!“
Zavrtěl hlavou. „Kdepak. Bylo to strašné. A to jsem hrál na bicí, seděl jsem vzadu. Nikdo si mě moc nevšímal.“
„A co jsi tedy dělal?“
„Rozptyloval se.“ Mamka vyjukla ze dveří a vložila se do hovoru. Měla černou latexovou minisukni, červené tílko a Teddyho, který spokojeně slintal v nosítku. „Pár piv před vystoupením. Ale to bych nedoporučovala.“
„Tvá matka má zřejmě pravdu, řekl taťka. „Sociální pracovníci pohlížejí na desetileté opilce s nelibostí. Kromě toho, když jsem já upustil paličky a zvracel na jevišti, byl to punk. Když ty upustíš smyčec a bude z tebe táhnout jako ze sudu, bude to vypadat neotesaně. Vy příznivci vážné hudby jste v tomto ohledu poněkud nadutí.“
(str. 22)
 

Příběh samotný je určitě určen pro citlivé dušičky. Těm radím si vzít balíček kapesníků, ač já
nepotřebovala ani jeden. To by musela zemřít nějaká němá tvář. Mia jako hrdinka je ambiciózní cellistka, která byla velmi sympatická. Děj se odehrává půl napůl v nemocnici a pak v minulosti. Jelikož jsou všichni v rodině hudebníci, je zde spousta času věnována právě hudbě. Myšlenka rodičů jako napravených punkerů se mi líbila a celkem mě to i místy rozesmávalo. Jelikož měla Mia a Adam rozepře a byly trochu nesví v přítomnosti druhého, tak mi přišla jejich láska taková… nevím, platonická a ne úplně ta pravá. Co se týče rozhodování Mii, tak si úplně nejsem jistá, zda vůbec volbu měla. Do druhého dílu se pouštět asi nebudu, ale možná to bude dořešeno tam. Totiž Mia měla několik zranění počítajíc i poškození mozku. Nevím tedy, zda se vůbec má do čeho „probudit“. Zranění byla vážná, tedy si myslím, že by jisto jistě měly i své následky, pokud by se jí nějak podařilo uzdravit. Možná už jen z toho důvodu, kdybych věděla, že mám poškozený mozek, tak bych se nechtěla probudit. Nemusí mluvit, být pohyblivá, cokoliv.. Třeba to právě je dořešeno ve druhém díle. Víc už asi není co ke knize dodávat. Knížečka je to útlá a proto už by se více nemělo prozrazovat.

Mé hodnocení knihy: 75 %

pátek 10. dubna 2015

PŘÍRŮSTKY: Duben 2015

Měsíc duben pro mne nazačal vůbec dobře. Na konci března mi zemřel můj psí kamarád, kterého mi mamka přivezla z útulku, když jsem měla 8 let. Byl to už psí dědeček, přesto skotačil a vypadal stále jako šťěnátko, proto pro mne byl šok, když mi zavolali, že v noci zemřel. Už jsem se přes to přenesla, myslím na něj každý den, ale bez slz a to je dobré. Asi 4. den po jeho smrti jsem stále měla špatnou náladu a tak jsem sedla k internetu a udělala si radost. Objednala jsem si dlouho odpírané knížky.

Bylo jich přesně 12. Neudělala jsem to schválně, ale přesně tolik let se mnou strávil můj psí přítel. Tolik knih jsem vzala najednou, ne protože byly ve slevě. Ale proto, že jsem je chtěla koupit a z dlouhodobého hlediska bych na jednotlivém poštovném, kdybych to kupovala postupně prodělala spoustu peněz.


11 knih je tedy z internetového obchodu, jedna kniha byla koupená v kamenném a 5 knih jsou recenzní výtisky. Nakonec z 12 objednaných v nejmenovaném obchodě přišlo jen 11. Jedna kniha byla vyprodaná. Nevím, jak dlouho Vám chodí knihy z internetových obchodů, já objednala knihy 1.4. a přišly dnes tj. 10.4. a to mi přijde hrozně pozdě. Jsem z toho trochu rozmrzelá. Nicméně pohled na tu hromadu mě uklidňuje.

Jako první tady mám recenzáčky. Hunger games první díl se mi líbil. Film jsem viděla jako první a zrovna mě nenadchl. Kniha se mi líbila a tak jsem si nechala poslat další dva díly. Až budu mít chuť na nějakou tragédii, tak si to přečtu. Arkádie bude zajímavý oříšek. Nevím, jestli se mi to bude líbit. Obálka mi vůbec nesedí k mafiánům. Moc nemám ráda městskou fantasy. Raději mám úplně nové světy, nebo středověk. Tak uvidím, jaké to bude.

Zrození hrdinů jsem vyhlížela od dob, kdy někdo zveřejnil na svém blogu originální obálku. Tuto knihu už jsem přečetla a nemám k ní moc co říci. Po dvou týdnech si již nepamatuji, o čem byla. Ono je to taky takový úvodní díl, takže se tam toho nic moc nedělo. Stejně mě láká díl druhý. K recenzi si to asi budu muset přečíst ještě jenou. Únosce draků knihy z této série už mi chodí jaksi automaticky. Zrecenzujete díl první a už vám to nikdo neodpáře. Mě to nevadí, knihy mi připomínají Harryho Pottera. Jsou tenké a neurazí.

U Měděného jezdce (to by byl krásný název hostince) jsem dlouho váhala, zda koupit, či ne. Má své odpůrce i milovníky. Historické i romantické knihy mám ráda, takže se těším. Tloušťka ve mě vyvolává pocit, že by kniha mohla být dobrá. Je zde dost místa na různé křížení osudů a komplikace. Jméno větru, ta kniha mě láká od svého vydání. Pořád se mi zdálo, že stojí neskutečné peníze. Ano stojí, ale nakonec jsem neodolala. Vzala jsem toto vydání, protože se mi líbí více. Snad se ke knize dostanu brzo. No v nejbližších 10 letech mám co číst.  

Je to už nějaký rok, co jsem četla první díl Tetovaný. Do dnes si v kostce pamatuji, o čem to bylo a že se mi to hrozně moc líbilo. Knihu jsem si chtěla pořídit domů a tak jsem to udělala. Další dva díly samozřejmě nemohou chybět.
Tyto knížky jsem také četla. První dvě určitě, třetí asi ne, ale ruku do ohně za to nedá. Vlkodlaci jsou mí oblíbenci a navíc tyto knihy se mi opravdu líbily. Sháněla jsem je po bazarech i jinde a když se objevily na internetu a ještě za tak málo, tak jsem už více neváhala. Ráda si je znovu přečtu. :)
Protože se Posel od Markuse Zusaka dostal na první příčky knih, které jsem kdy četla, musela jsem si koupit i tu všemi obdivovanou Zlodějku knih. Prozatím čtení odkládám. Bojím se, aby mé očekávaní nebylo moc velké. Navíc smrt jako vypravěč mě momentálně neláká. Pán zahrady byl také hodně vychvalován. Středověk a feudalismus, to je moje. Jen se trochu bojím těch sci-fi prvků, které by tam měly být.
Královna temnoty konečně mám všechny knihy ze série. Právě první díl jsem si spolu s Královnou temnoty objednala přes internet. Právě první díl byl tou vyprodanou knihou. Naštěstí v ten stejný týden se mi ozvala jedna slečna, že knihu prodává. Odmítla jsem, a za den jsem ji psala, že bych si ji ráda vzala. Dorazí někdy příští týden jupí. :) Trnový princ mě překvapil svou tloušťkou, tedy spíše opakem tloušťky. Pořád jsem si myslela, že má 500 stran, nevím kde jsem na to přišla. :D Těším se. Tím, že má poměrně málo stran, by mohl být přečtený brzy. Mezi povinnou četbou se snad na něj čas najde.

Tímto měsícem se můj nákupní seznam asi na nějakou dobu opravdu vyprázdnil. Nevím o žádné knize, po které bych prahla. Čím si budu dělat radost po zkouškovém, to nevím. :D Snad někdo něco hezkého vydá, ať se mám čím odměňovat.

Četli jste nějakou knihu? Na kterou byste případně chtěli vidět recenzi? Já bych chtěla psát recenze na všechny přečtené knihy, ale není to v mých silách. Jak to neudělám hned, už se k tomu nedostanu.