RECENZE: V ringu - K. Evans

 

Jelikož neumím usnout bez přečtení alespoň pár stran nějaké knihy, tak jsem prohledávala čtečku, co bych si tak přečetla. Volba padla na knihu V ringu, která mne zaujala hlavně díky své obálce. Ten kontrast červené a černé se mi prostě líbí.

Kniha V ringu je příběhem boxera Remingtona Tatea, který má bipolární poruchu. V praxi to znamená, že je nepředvídatelný a má občasné násilnické záchvaty. Při jednom ze svých zápasů zahlédne v hledišti pěknou slečnu, na které mohl oči nechat. Rozhodl se tedy o ní něco zjistit a tak se dozvěděl, že je fyzioterapeutka. Ha, to se mu právě hodí. Brooke zaměstná a má originální výmluvu, proč ji mít u sebe. Každý z nich má na svých bedrech životní zklamání a velkou dávku smůly, ale spolu se musí pokusit ze svých chyb udělat přednost.

Ze začátku je kniha psána velmi svižně. Za chvíli pochopíme, že nejen že Brooke přitahuje Remingtona, ale i ona by jej chtěla. Řeknete si, kde je tedy problém? Ale odpověď na tuto otázku hned tak mít nebudete. I když oba po sobě navzájem touží, na první jejich společné milování si pěkně počkáte. Důvod proč tomu tak dlouho Remington odolává, vás možná překvapí a možná také ne. Když už se to tedy stane, očekávejte dlouhé kapitoly plné sexu. Až se musím přiznat, že jsem knihu v polovině jejich aktu, nebo před začátkem bez sebemenších výčitek přestala číst. Těch popisů a společných aktů je v knize tolik, že mě sex začal nudit. Ani se mi znovu do čtení nechtělo, protože jsem chtěla trochu více, než jen ten sex, sex a zase sex. 

Neříkám, že by kniha byla pouze o sexu, to vůbec ne. Ale v té polovině jde zejména o tomhle.

Až později zase slovo dostává i vážnější téma. Remington mně osobně neimponoval. Muž, který spal s prostitutkami, by mne nikdy nelákal. Už jen ta představa, že měl ženy, které zažily možná desítky, či stovky můžu. Brr, až mi jde mráz po zádech, že by jistá část jeho těla měla pak být součástí mé. Prostě chlap sukničkář mi nikdy nebude sedět. Kromě toho už by jako chlap ušel. Až na žárlení sám na sebe, které nedokážu pochopit a jedno neiracionální jednání kdy vyšiloval kvůli jedné puse na tvář.

Abych jen nebručela, tak zkusím popsat, co se mi líbilo. Autorka popisuje sbližování dvojice pomocí hudby, ten nápad se mi líbil opravdu moc. Navzájem si vyměňují mp3 přehrávače a pouští druhému svou oblíbenou hudbu, to byly mé oblíbené pasáže. Hezké. Také jsem díky této knize přišla na ústřední písničku filmu Město andělů jménem Iris od kapely  Goo Goo Dolls. Písnička je to opravdu pěkná, takže jestli máte čas, tak si ji zkuste pustit. Na začátku knihy (nebo na konci?) je dokonce seznam skladeb, které si autorka pouštěla při psaní knihy. Pokud tedy chcete rozšířit svůj repertoár romantických skladeb, můžete se podívat, jestli vás něco nezaujme.

V celkovém kontextu kniha špatná nebyla, ale že bych si z ní sedla na zadek, to také ne. Pasáže, které by mi vyloženě vadily, tam asi žádné nebyly. Jen občasná hluchá místa. Záporák mi velkou část knihy přišel záporný jen v hlavách hrdinů, až na konci knihy jsem usoudila, že opravdu špatný byl. Po pravdě si neumím představit, že má kniha další pokračování a ne jen jedno. Nevím, co více chce autorka o ústřední dvojici říci. A myslím, že to zjišťovat nemusím. Bude to nejspíše další rozečtená série, kterou nikdy nedočtu.